Je to už pár let, kdy jsem neprožívala právě šťastné životní období. Řeknete si, že člověk nemusí být stále šťastný, že i smutek a trápení patří k životu. Souhlasím, ale někdy už je toho příliš …
A právě v té chvíli jsem jako nevěřící člověk vstoupila na „křižovatku“, kam nás Bůh přivádí několikrát v životě. Je to konec jedné cesty a začátek druhé. Právě v tuto chvíli, kterou jsem jako matka čtyř dětí s existenčními problémy prožívala, jsem potkala po letech odloučení přátele, kteří mi pomohli. Nejen, že mi nabídli práci, kterou jsem marně sháněla už druhý rok, i na úřadu práce, a tím mi pomohli ve světě hmotném, ale otevřeli mi cestu i do světa duchovního.
Vše najednou dostalo jiný směr a když jsem se trochu stabilizovala a nadechla se, přišla druhá fáze. Dostala jsem pozvání na kurz Alfa. Absolutně jsem netušila o co jde. Byla to úžasná setkání s milými lidmi, ale moje nezkrotná duše se uvnitř vzpínala jako hřebec, když mu dáte ohlávku. Byl to doslova vnitřní boj mého ega a na druhé straně vděčnosti za pomoc v životě. Jak to dopadlo? Já z toho pomyslného hřebce mého ega totiž v průběhu Alfy „spadla“ a „rozsvítilo se mi“. Byla to velká rána do hlavy i do srdce, kterou jsme „utrpěla“. Najednou vidíte život úplně jinak a přichází vděčnost. A tak jsem „vstala“ a šla dál, abych „naslouchala tomu, co mám dělat“. „Všechno má svůj čas." (Bible, kniha Kazatel 3). Postupem času se mi začal otevírat pohled na svět jinýma očima, který jsem dříve neznala. Byl krásný, plný lásky a nových pohledů na něj a hlavně naděje, která dnes lidem tak chybí.
Mé obrácení bylo opravdu od slova „obrátit se“. Dnes jsem katechetkou, mám za sebou teologické kurzy, dokonce dva roky na Teologické fakultě, vyučuji děti náboženství a vyprávím o mém obrácení, dnes už jako moderátorka a redaktorka křesťanského Radia Proglas. I tak může skončit kurz Alfa. Není jen pro nevěřící, ale pro všechny ty, kdo hledají a ještě nenašli. Věřte, stojí to za pokus.
Tamara Suchánková
